THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jejich hudba zní, jakoby pocházela z městečka Twin Peaks. Lehce ospalá, snová, uklidňující a znepokojující zároveň. Věci nejsou tím, čím se snaží být. Člověku se nechce věřit, že tyto dvě holky a dva kluci pocházejí z Rakovníka. Jakoby přilétli z jiného vesmíru. Vedle KALLE je to jedna z mála domácích kapel, která opravdu dokáže tvořit atmosféru, co vám přirozeně proudí do těla, jakobyste ji měli napíchnutou v kapačce rovnou do žíly. Vyživuje vás a intoxikuje současně.
MANON MEURT mají na domácí scéně lehce rozpoznatelný originální rukopis, v němž naleznete úlomky shoegazu, postrocku, indie a mnoha dalších subžánrů rozemletých na ten nejjemnější prášek. Z něho pak staví nové konstrukce, které občas působí jako fata morgana a jindy jako dávno zapomenutá romantická magie z jiného světa. Jednoduché kytarové plochy, gradace, které vás nikam netlačí a ženský vokál, který se nad tím vším vznáší stejně lehce, jako ranní mlha nad blaty. Při poslechu MANON MEURT se mi chce meditovat a fetovat současně. Chci vyzkoušet cokoliv, co mi dovolí se ponořit ještě hlouběji do světa, který jejich hudba vytváří. Takové kapely jsou vzácné. A na domácí scéně snad téměř zcela vyhubené.
8 / 10
Vyborne
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.